Pro českou přírodu s Andreou Růžičkovou
Jaký je tvůj vztah k přírodě? A jak v ní ráda trávíš čas?
Přírodu vnímám jako domov. Cítím se v ní dobře, pomáhá mi k ukotvení, uzemnění, k odpočinku. Nejraději se jen tak kochám na zahradě, nebo jdu sbírat bylinky na louku, nebo se procházím lesem… a jen pozoruju.
Mohla bys vyjmenovat alespoň tři přírodní oblasti v České republice, které opravdu miluješ a u každé říci proč konkrétně?
Miluju náš kraj kolem Vrchotových Janovic… o to víc mě trápí výstavba budoucí dálnice D3.
Příroda je tady krásně zvlněná, žije tady spousta divokých zvířat. Potom mám ráda oblast kolem řeky Lužnice u Tábora… rodina mého manžela tam má ještě původní chatu, která je bez elektřiny či kanalizace… je to kousek malého ráje, kde není ani mobilní signál. Tam si člověk opravdu odpočine. A pak se mi moc líbí Beskydy, protože jsou na hranici se Slovenskem a něco silného se mě tam vždy dotýká.
Jaký je tvůj nejsilnější zážitek spojený s přírodou? Změnil nějak tvůj pohled na život nebo přírodu jako takovou?
Určitě. Když jsme se přestěhovali na vesnici, začalo se měnit i vnímání. Člověk tak nějak víc spolupracuje, víc si všímá, víc pozoruje. Navíc jsme odkázaní jen na vodu ze studny, která je původní ze 16. století. A je neuvěřitelné, že nám to celé rodině stačí, ale taky se s ní učíme šetřit a často se modlíme za déšť. Nejsilnější zážitek máme asi s naším hodně starým ořechem. Dali jsme na něj dětem houpačku a po půl roce začala větev jakoby krvácet. Bylo to hodně
zvláštní, a tak jsme si řekli, že jak je starý a slabý, tak mu asi vadí, že se na něm děti houpou. A tak jsme houpačku přemístili a ten strom se do dvou týdnů zahojil. Byl to silný zážitek takového mimosmyslového vnímání a komunikace s přírodou.
Vzpomeneš si na nějakou hezkou vzpomínku z přírody spojenou s dětstvím? Jezdila jsi třeba jako malá někam do přírody na tábor? Jaké na to máš vzpomínky a co ti to dalo do života?
Na tábor jsem nejezdila, ale vyrůstala jsem na vesnici, pod slapskými horami, na východním Slovensku. Byli jsme často v lese, na túrách. Jednou jsme se ještě jako děti ztratily v lese, ale díky poznání, že každý potok teče dolů z kopce a pravděpodobně do vesnice, jsme šly podél potůčku, který nás zavedl domů.
Vzhledem k tomu, že opravdu miluješ přírodu, máš kladný vztah také k ekologii a životnímu prostředí? Mohla by ses podělit se čtenáři, co konkrétně ty děláš pro naši planetu, abys ji trochu ulevila?
Používám zásadně non-toxin kosmetiku a také prostředky na úklid. Třídíme odpad. Vysazujeme nové keře, stromy, rostliny. V koutech necháváme trochu houští, aby malí živočichové měli kde bydlet. Zahradu hnojíme jen ekologickými prostředky. Snažíme se nakupovat lokálně.
Kdybys mohla změnit jednu věc, která by měla pozitivní dopad na přírodu, co by to bylo?
Omezila bych pesticidy v zemědělství na minimum. Jsou škodlivé pro přírodu, ale i pro nás lidi, narušují mikrobiom půdy, a tak i náš. A v mikrobiomu je naše zdraví.
Otázka, která mě jako milovníka zvířat velmi zajímá: Sdílíš domácnost s němými tvářemi neboli chováš doma či na zahradě nějaká zvířata? Pokud ne, fascinuje tě nějaké zvíře nebo rostlina, nebo máš na nějaké zvláštní vzpomínky?
Máme doma dvě kočky. Jednou bych ráda i pejska. Mám hodně vzpomínek právě na psy, ale spíš smutné… A vím, že bych tu bolest, která někde ve mně zůstala, ráda jednou zahojila. Třeba tím, že si vezmu pejska z útulku a dopřeji mu hezký život.
Jakou knihu nebo film o přírodě bys doporučila ostatním a proč?
Skvělá je série Krajina Dana Bárty. Je tam všechno, co bychom měli vědět.
Moc ti děkuji za tvůj čas, který jsme spolu mohli v přírodě strávit! Na závěr našeho povídání bych tě poprosil o vzkaz ostatním návštěvníkům českého lesa, hor a přírody obecně:
Bez zdravé přírody budeme bezdomovci tápající beze smyslu. Když ji začneme vnímat jako náš domov, vyjeví se touha… neustále objímat toto kouzelné místo plné rozmanitého života.
