Systémy EPR
Principem rozšířené odpovědnosti výrobců (angl. Extended Producer Responsibility, dále zkráceně také „EPR“) je zajištění zodpovědnosti výrobce za jeho produkt, která je prodloužena až do konce životnosti výrobku, tedy včetně nakládání s odpadem. Podle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) EPR znamená odpovědnost výrobce i za post-spotřebitelskou fázi života výrobku.
Směrnice o odpadech (2008/98/ES) definuje systém EPR následujícím způsobem (čl. 3 odst. 21): „Systémem rozšířené odpovědnosti výrobce je soubor opatření přijatých členskými státy, jejichž cílem je zajistit, aby výrobci nesli finanční odpovědnost nebo finanční a organizační odpovědnost za výrobek v rámci jeho životního cyklu i poté, co se stal odpadem.“
Přístup je plně v souladu s principem „znečišťovatel platí“. Ten je založen na myšlence, aby znečišťovatel, resp. výrobce byl organizačně a finančně odpovědný za negativní externality svého jednání vůči životnímu prostředí a aby se snížilo zatížení společnosti, která by tyto náklady jinak hradila sama. Zároveň tyto náklady představují tlak na znečišťovatele, resp. výrobce, který by měl být motivován k minimalizaci dopadu svého jednání na životní prostředí.
EPR je tedy nástrojem, který představuje klíčový krok k udržitelnějšímu nakládání s odpadem a ochraně životního prostředí. Efektivně nastavený EPR systém přenáší odpovědnost za sběr, recyklaci a ekologickou likvidaci výrobků na výrobce a vytváří ekonomické incentivy k navrhování trvanlivějších, recyklovatelnějších a ekologičtějších produktů. Dále pomáhá ke snížení množství odpadu, podpoře hierarchie nakládání s odpady, dosažení cílů oběhového hospodářství, snížení environmentálních dopadů a úspoře nákladů. Zároveň vede k podpoře vývoje a inovací v oblasti udržitelných materiálů a výrobních procesů.
Výrobky a jejich části by měly být vhodné například pro vícero použití, obsahovat recyklované materiály, mít delší životnost po technické stránce a být snadno opravitelné. Poté, co se výrobky stanou odpadem, by měly být vhodné pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady.
Podle platné evropské a národní legislativy dopadá rozšířená odpovědnost výrobců na celou řadu výrobků, jejichž životnost skončila. V České republice se zejména jedná o tyto výrobky:
- elektrická a elektronická odpadní zařízení,
- obalové odpady,
- odpadní baterie a akumulátory,
- vozidla s ukončenou životností,
- odpadní pneumatiky a
- vybrané jednorázové plastové výrobky (cigaretové výrobky s filtrem, balonky, vlhčené ubrousky).
Ministerstvo životního prostředí vyhodnotilo fungování stávajících systémů EPR a zvažuje případné rozšíření o další segmenty, resp. skupiny výrobků.