Krajinný ráz
Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je podle § 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. K umisťování a povolování staveb a k jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody.
Ochrana krajinného rázu je součástí obecné ochrany přírody a krajiny. Týká se tedy nejen území se zvláštními, koncentrovanými či vysoce hodnotnými chrakteristikami (kvalitami) krajiny, jako jsou zvláště chráněná území nebo přírodní parky, ale veškeré krajiny.
K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí zákona o ochraně přírody a krajiny (zvláště chráněná území), může orgán ochrany přírody podle § 12 odst. 3 zákona zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Přírodní parky zřizují krajské úřady formou nařízení kraje, resp. nařízením hlavního města Prahy.
Ochrana krajinného rázu vyplývá ze zákona o ochraně přírody a krajiny, za nástroj ochrany krajinného rázu lze ovšem považovat také územní plán, resp. ve smyslu ustanovení § 80 odst. 2 písm. e) zákona č. 283/2021 Sb., stavebného zákona, ve znění pozdějších předpisů, stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením hlavního využití, pokud je možné jej stanovit, přípustného využití, nepřípustného využití, popřípadě stanovení podmíněně přípustného využití těchto ploch a podmínky prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu a charakteru území. Orgánům ochrany přírody tedy mimo jiné přísluší uplatňovat požadavky na stanovení základních podmínek ochrany krajinného rázu pořizovanými územními plány nebo jejich změnami.
Podle § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny se krajinný ráz neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody. K uplatnění tohoto ustanovení zákona vydalo Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo pro místní rozvoj společný metodický pokyn zveřejněný ve Věstníku MŽP, září 2017, částka 9. Jeho cílem je standardizace a koordinace postupu orgánů ochrany přírody a orgánů územního plánování k ochraně krajinného rázu území při umisťování a povolování záměrů v souladu s platným územním plánem, resp. regulačním plánem (část A) a při pořizování územních plánů, resp. regulačních plánů (část B).
Společný metodický pokyn MŽP a MMR k uplatňování § 12 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny (Věstník MŽP, září 2017, částka 9) (PDF, 661.63 KB)
Kontakt:
Odbor adaptace na změnu klimatu, oddělení obecné ochrany přírody a krajiny
Mgr. Ing. Martin Bílý, vedoucí oddělení, e-mail: Martin.Bily@mzp.gov.cz, tel: +420 267 122 474