Domů Agenda Příroda a krajina Obnova přírody Veřejná konzultace NPOP

Veřejná konzultace NPOP

Národní plán na obnovu přírody je strategický dokument, jehož prostřednictvím má každý stát EU navrhnout postup ke zlepšení stavu přírody a krajiny na svém území a přispět tak naplňování cílů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869

Na přípravě Národního plánu na obnovu přírody se podílí více než 100 subjektů zastupujících jak dotčené resorty, odborné resortní organizace a různé státní instituce, tak samosprávy (obce), odbornou veřejnost, akademiky, zájmové svazy a spolky, business sektor a další. Zmínění zástupci jsou členy příslušných pracovních skupin, jejichž práci koordinuje Ministerstvo životního prostředí.

Veřejná konzultace Národního plánu na obnovu přírody

V termínu 21.4.2026 – 15.5.2026 proběhla veřejná konzultace k první pracovní verzi Národního plánu na obnovu přírody, která byla zahájena úvodním seminářem. Do veřejné konzultace se zapojilo téměř 3 000 respondentů. Výsledky potvrzují, že veřejnost v České republice ve velké většině vnímá zhoršující se stav krajiny a úbytek biologické rozmanitosti. Přímý souhlas s tímto tvrzením vyjádřilo více než 2 700 respondentů. Za nejzávažnější problémy lidé označují především sucho a nedostatek vody v krajině, úbytek hmyzu a ptáků a zhoršující se stav lesů.

Veřejná konzultace zároveň ukazuje jednoznačnou podporu k zavedení opatření na obnovu přírody: souhlas vyjádřila naprostá většina respondentů (přes 2 900 odpovědí). Obnova přírody je podle nich veřejným zájmem, který by měl mít srovnatelnou váhu s dalšími klíčovými oblastmi rozvoje.

Výsledky dotazníkového šetření naleznete zde:

Veřejná konzultace Národního plánu na obnovu přírody České republiky – Výsledky

V rámci otevřené části dotazníkového šetření byly shromážděny kvalitativní podněty, které doplňují kvantitativní výsledky. Z odpovědí vyplynulo, že přírodní prostředí a pestrá krajina jsou vnímány jako základní podmínka pro fungování společnosti, zejména z hlediska zajištění vody, půdy a produkce potravin. Současně byl zdůrazňován jejich význam pro stabilitu ekosystémů a schopnost krajiny vyrovnávat se s projevy klimatické variability, včetně sucha a extrémních srážek. Významná část odpovědí poukazovala rovněž na přínos pro kvalitu života obyvatel, zejména ve vztahu k fyzickému a psychickému zdraví, a na provázanost člověka s přírodními procesy.

V návaznosti na návrh Národního plánu na obnovu přírody byly v odpovědích formulovány podněty směřující především k posílení jeho konkrétnosti a praktické proveditelnosti, které byly dále rozvíjeny v otevřených připomínkách. Ty se opakovaně zaměřovaly na potřebu posílení opatření v zemědělské krajině, zejména ve vztahu k jejímu členění, obnově krajinných prvků a úpravě způsobů hospodaření, stejně jako na význam opatření ke zlepšení vodního režimu krajiny, včetně podpory mokřadů, tůní a omezení odvodnění. Současně byly zdůrazňovány požadavky na lepší provázanost plánu s dalšími sektory, zejména zemědělstvím a územním plánováním, a na zapojení vlastníků pozemků, obcí a širší veřejnosti. V této souvislosti byla rovněž akcentována potřeba srozumitelnosti a transparentnosti plánu, průběžného vyhodnocování jeho naplňování a vhodného nastavení ekonomických i administrativních nástrojů, včetně jejich přehlednosti a stability.

V odpovědích týkajících se příkladů dobré praxe byly nejčastěji uváděny projekty zaměřené na obnovu mokřadů, tůní a vodních toků, zakládání ptačích parků, obnovu krajinných prvků (např. alejí a remízků) a uplatňování přírodě blízkých způsobů hospodaření. Typicky se jednalo o menší, lokálně realizované aktivity s přímou vazbou na konkrétní území. Tyto projekty byly často iniciovány nebo realizovány místními hospodáři a drobnými zemědělci, případně obcemi nebo spolky, a byly spojeny s praktickým prováděním opatření v terénu a zajištěním jejich následné dlouhodobé péče.