Evropská hospodářská komise OSN (EHK OSN) musí řešit řadu problémů týkajících se kvality a množství vody. Vysoké zatížení vody škodlivými látkami, nepřiměřené nároky na využití vodních zdrojů, narůstající nebezpečí sucha a povodní, kontaminace vody s dopadem na lidské zdraví.
Snaha řešit tyto problémy je komplikována tím, že mají dopad nejen na národní, ale i na mezinárodní úrovni. Více než 150 hlavních řek a 50 velkých jezer na území EHK OSN tvoří hranice mezi dvěma nebo více státy, nebo je křižují. 20 zemí závisí z více než 10 % jejich zdrojů vody na sousedních státech a 5 zemí závisí na zdrojích vody přitékající ze sousedních zemí ležících na horním toku dokonce ze 75 %.
Státy v této oblasti si jsou vědomy potřeby spolupráce při rozumném a spravedlivém využívání vodních zdrojů. Je jim jasné, že sdílí stejné vodní zdroje a musí se na sebe navzájem spolehnout při uplatňování efektivních řešení. Proto byla v zájmu posílení spolupráce na dvoustranných i vícestranných úrovních otevřena k podpisu Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer. Česká republika se k Úmluvě připojila již v roce 2000 a dlouhodobě splňuje všechny její požadavky.
V rámci aktivit souvisejících s implementací Úmluvy o vodách, ve snaze řešit nejzávažnější mezinárodní problémy s dopadem na stav vod a jejich ekosystémů a na lidské zdraví, byly připraveny dva další smluvní dokumenty. Protokol o vodě a zdraví ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací a Protokol o civilní odpovědnosti za škody způsobené průmyslovými haváriemi na vodách přesahujících hranice států, připravený ve spolupráci s aktivitami Úmluvy o průmyslových haváriích. Česká republika byla jedním z prvních států, které ratifikovaly Protokol o vodě a zdraví. Co se týče Protokolu o civilní odpovědnosti, jeho ratifikaci v České republice zatím brání legislativní prostředí, které není na přijetí tohoto protokolu připraveno.